cool rozhovůreg!

26. prosince 2006 v 10:07 |  ROZHOVORY
Tokio Hotel -Co chtějí malé holky?
Welt.de vyzpovídalo úspěšnou německou rockovou skupinu. Kluci z bandu vědí, co teenageři chtějí, a také i všechno o životě - téma o lebkách, spolkové kancléřce a různých pilulkách.
Gustav - to on je ten tichý, ačkoli hraje na bicí. Georg si své vlasy češe jako maminčin mazánek: ze strany na patku. A potom tu jsou ještě dvojčata: Tom, který má své vlasy jako zplstnatělé párky, jež mu rostou pod obrovskou kšiltovkou. A bratr Bill se svýma dehtově černýma orámovanýma očima, přesně jako to mají dívčí baletky, a těžkými ozdobami na svém uzoučkém těle - zpěvák. Dohromady jsou to Tokio Hotel. Nejúspěšnější německá skupina dneška. Mnozí je srovnávají dokonce s Beatles. A přitom tito čtyři kluci z Magdeburgu jsou ještě pořád teenageři, co žijí se svými rodiči. Ale možná je to tak lepší.
Když vystupují, třeba právě jako v tzehoe, hází k nim na podium řvoucí dívky podprsenky, medvídky a tampóny. Ten návykový vzhled má především Bill - povyšován jako pop-ikona, a to už je sama o sobě protekčnost díky tužbám mnoha mladistvých, kteří nad vším dychtí, s tím, že se v něm sami našli. On sám nejčastěji sedí, když tedy právě nezpívá, se svými přáteli v tourbusu před televizí na cestě na nejbližší vystoupení. Mezitím listují v "Bravu", cpou se chipsy a směle rozmlouvají o životě, který vůbec nemají špatný.
WELT.de: Proč se maluješ jako holka, když to potom vůbec nevypadá, že jsi vlastně kluk?
Bill: No ale já to tak vůbec nevidím. Začal jsem se líčit a tak už ve škole. Prostě jsem to tak chtěl. Ale proč jako dívka? Nee! Jen jsem byl na jedné Halloween párty převlečený za upíra. A to mě kdysi inspirovalo k tomu, abych začal používat černé líčení.
WELT.de: Určuje hudba módu nebo móda hudbu?
Bill: Hudba i móda se ovlivňují navzájem. Ale já nemám žádný vzor, nosím jen "Billův look". Lebky vypadají jednoduše dobře, nemá to žádný hlubší význam. A černá je prostě pěkná.
WELT.de: Proč máš na hlavě dvě čepice? Není ti to třeba pak i nepříjemné?
Tom: To nejsou žádné dvě čepice. Pod kšiltovkou nosím jen takový hadřík.
WETL.de: Jak vůbec našla dvojčata svůj vlastní styl?
Bill: Tom a já jsme se do svých šesti let oblíkaly naprosto stejně. To nás ještě oblékali rodiče. Tehdy jsme se rozčílili a začali jsme vypadat úplně rozdílně. Ze začátku, když jsem jednou zahlédl muzikál "Cats", tak můj styl pramenil z něho. Takové ty totálně rozškubané bundy a tak. Svůj první oblek jsem si koupil až nyní, to jsem vystupoval pro časopis Max a měl jsem ho na sobě. Cítil jsem se v něm dobře…
WETL.de: …tvé černé lakování nehtů a tupírování vlasů si teď dělají i tisíce dalších ječících holek. Nechává tě to sebejistým nebo nejistým?
Bill: Nejdřív jsem byl nervózní, ale pak jsem zjistil, že je to hodně cool.
Tom: Je to super! Myslím, že je vždycky skvělý, když někam přijedeme a vidíme, že jsme něco takového zapříčinili my.
WELT.de: Co přesně chtějí malé dívky?
Gustav: (nosit na ramenou)
Georg: Povídat si. Kecat.
Tom: Některý chtějí jen tak kecat, některý se mazlit, některý ještě víc…
WELT.de: Můžete být pro lidi stejně staré jako vy vzorem, když jste tak hubený, máte piercingy a tetování, čtení knih je pro vás nudné, živíte se výhradně fast-foody, nejraději spíte a sledujete jen televizi?
Bill: Uskutečňovali jsme náš sen o hudební kariéře. A to stálo hodně úsilí. Myslím si, že to nám můžou jiní lidé zcela jistě věřit.
WELT.de: Ohlas vašich fanoušků - a to jsou převážně dívky kolem 14 let, je jiný. Ale zato jasný. "Georgu, chci tě oš**at!" nebo "Zbičuj mě svými dredy, Tome!" píšou dívky na své plakáty.
Tom: Připadá mi to hrozně směšné. Také jsem si něco podobného četl, když jsem stál na podiu. Musel jsem se tomu prostě smát.
Bill: Mám rád, když dívky říkají to, co by skutečně chtěli. Sebejisté ženy, žádné květinky. Myslím, že mladší muži nemají ze silnějších žen strach.
WETL.de: Je cool zpívat německy?
Georg: Možná, že to není tak úplně známka kvality, ale taky to není žádný negativ. Naštěstí. Nikdy jsem nepřišel na to, proč by němčina neměla být cool.
WELT.de: Nejlepší písnička pro svádění holek?
Georg: Když sedíte doma na pohovce, tak snad něco klidnějšího: Jack Johnson…
Bill: Zatím jsem nikdy neposlouchal nějakou hudbu, když jsem byl s holkou. Ale co je zaručené, tak to je Dirty Dancing.
WELT.de: Jak přesně se loučíte při "zastávce na jednu noc"?
Tom: Jednoduše, bez nějakých zvlášť velkých emocích: Prostě si vyměníme čísla…
Georg: …a nikdy už si nezavoláme.
WELT.de: Odkdy je muž mužem?
Georg: Když mu poprvé narostou vousy nebo se poprvé opije? Nemám ponětí.
Tom: Zatím nejsme muži, ale ani děti. Jsme prostě něco mezitím: Mladistvý.
WELT.de: Je mládí v dnešní době v pořádku?
Georg: Hodně z nich nemá zrovna dobrou budoucnost, žádnou práci…To je ten velký otřes.
Tom: Ale na druhou stranu jsme generace, ve které není dovoleno říkat všechno, prostě být svobodný. Rodiče mají klíče k našim hlavám, když přijdete pozdě do školy.
Bill: V dnešní době snadno porušíte to, co vám bylo nařízeno. Nesundávám si svojí čepici, když jsem na vyučování nebo si nevyndávám ruce z kapes. Takovouhle svobodu jste dřív neměli, v tomhle to bylo přísnější.
WELT.de: Kancléřka si promýšlí, jestli pošle německé vojáky do Libanonu. Byli byste připraveni riskovat své životy pro německé zájmy?
Všichni: Ne. Nikdy!
Gustav: Pokud by to bylo třeba, tak bych položil život pro svou rodinu.
Tom: …pro rodinu a přátele - ale ne pro Německo!
WELT.de: Pop-stars jsou oslavováni jako hrdinové, kuchaři a holiči. Plakáty politiků a vojáků byste v "Bravu" rozhodně nikdy nenašli.
Tom: Ty taky nechcete pověsit. Mimoto jsou vojáci výborný…
WELT.de: Módní posouzení: Jak se vám líbí styl a look Angely Markels? (moje pozn.: To je přední německá politička, přidala jsem foto, abyste měli představu =D)
Bill: (směje se do svého sáčku s chipsy)
Georg, Tom, Gustav: Mno jo, takže…
Bill: …u ní není důležité to, co má na sobě.
WELT.de: Proč je vzhled nějakých zpěvaček důležitý a vzhled kancléřsky ne?
Bill: Je důležitý podle toho, co dělá.
Georg: A dělá to dobře.
WELT.de: Protože je to žena nebo protože je to východo-němka?
Georg: Je výborná, protože je to spolková kancléřka a dobře řídí tuto zemi.
Bill: Působí rozumně, soustředěně a velmi upřímně.
Gustav: Taky si myslím, že je dobrá. Ukázala, že i zajíčci vydrží hodně (moje pozn.: je to prostě přenesený význam, doplňte si to jak chcete).
WELT.de: Je východ/západ ještě téma?
Georg: Už vůbec. Byly mi dva, když se bourala Berlínská zeď.
Gustav: Už žádná železná opona (moje pozn.: v Německu se tohle označení používá jako znak ideologické hranice) a další rozdělující zeď. Stali jsme se Spolkovou Německou Republikou.
WELT.de: Představte si: Německo. Nejvíc cool němec?
Všichni: Nena!
WELT.de: Nejvíc cool neměcký produkt?
Georg: Šampaňské Červené Karkulky.
Gustav: Řekl bych, že Audi (moje pozn.: značka německých vozů - Audi - jistě znáte)
Tom: Netuším, co za techniku přišla z Německa.
WELT.de: Znáte Güntera Grasse? (moje pozn.: je to přední německý spisovatel, ale i výtvarník. Podotýkám, že když ho někdo v Německu nezná, je to celkem ostuda =D foto zde
Tom: (mlčí)
Bill: (mlčí)
Georg: Ano.
WELT.de: Co si myslíte o tom, že byl ve spolku Waffen-SS? (moje pozn.: nacistický spolek, který upřednostňoval zbraně - a to ve všech ohledech)
Gustav, Tom, Bill: (krčí rameny)
Georg: Musel za to vrátit Nobelovu cenu. Vím, že dříve, když byl ještě v SS, tak očernil spoustu lidí. Ale nevím, proč se teď - stejně už tak pozdě - přiznal, na to si už opravdu nevzpomínám.
WELT.de: Jak vůbec jdou napsat texty, když nemáte přečtené žádné knihy…?
Bill: Němčina je můj mateřský jazyk, ze kterého prostě vždycky můžete něco vymačkat. V devíti jsem napsal "Leb die Sekunde". Hodně jsem poslouchal německé písně.
WELT.de: Marie, již osm let fanynka Hardcore, z Berlína, by ráda věděla: Co děláte se všemi penězi, které vyděláte?
Bill: No, milionáři jsme v deseti letech ještě nebyli. Ale teď už dejme tomu, že si platíme své vlastní kapesné - na dovolenou, oblečení…
Tom: Za jídlo. Nejvíc peněz dávám za pečivo a chipsy. Ale taky šetříme. Radí nám přitom rodiče.
WELT.de: U Marie visí vaše plakáty. Ale co najdeme ve vašem dětském pokoji?
Tom: Já už nemám žádný dětský pokoj. Ale Georg ještě jo.
Georg: Kecy. V mém pokoji najdete rozkládací gauč, psací stůl, počítač. Na stěnách nevisí nic.
Gustav: Taky máme všichni psa a kočku. Ale opravdu skvělý, žádná pitomá zvířata. Máme je už dlouho a nevyměnili bysme je.
WELT.de: To, jací doopravdy jste - pochází to od přísných rodičů?
Gustav: Já jsem z domu, kde vždy byla velkorysost. Když jsem hrál na bicí, nikoho to neobtěžovalo. Naopak. Rodiče vždycky byli u mě a poslouchali mě. Ale také tam byl řád: v osm snídaně, ve dvanáct oběd, v šest večeře.
Bill: Nebylo nic, co by naši rodiče nevěděli. Říkali jsme jim všechno. Největší trest byl zákaz televize nebo odběr kapesného.
Tom: Náš nevlastní otec nás velmi podporoval. Vybavují se mi naše první snímky s ním - v kůlně. Nechaly jsme je uvnitř nás a ty pravé poslali do Vivy.
Georg: Vždycky jsme jezdili lyžovat. Byly to skvělé časy. Jakmile jsem přišel domů, ucítil jsem našeho psa. Držel se vždy uvnitř.
WELT.de: Opravdu tak mírumilovná domácnost? "Bild" měl minulý týden na titulní straně: Rodinné drama u Tokio Hotel. Co se stalo dědovi, který náhle vytasil revolver?
Bill: Všechno je v pořádku. Nebyli jsme s tím mužem v jakémkoli příbuzenském vztahu. Neměl s námi vůbec nic společného.
WELT.de: Chodíte vlastně ještě do školy?
Tom: Ano, po internetu. Je to škola specializovaná pro dálkové kurzy. Bill a já dostáváme a řešíme úkoly přes e-maily. Nejdřív se takhle osobně musí připravit na zkoušky. Máme v úmyslu dokončit opravdovou školu. Ale matika je namáhavá.
WELT.de: Co do hudby jste se naučili ze školy?
Všichni: Nic. Absolutně nic! (moje pozn.: oni řekli Scheiße =D)
Bill: Při hudebce jsme si teda vybírat nemohli. Za prvé byli učitelé příliš starý. A taky nás nutili učit se všechno nazpaměť - přitom jsme se rozhodně víc učili němčinu. Říkali nám biografie mnoha lidí, Mozarta a dalších, a o to se fakt nezajímá nikdo (moje pozn.: mno jo, Bill to opět konstatoval trochu sprostěji =D), a jako hodně hodně málo hudby.
Tom: Jednou jsme si mohli napsat vlastní písně. To mi přišlo velice cool, opravdu kreativní.
Georg: Hudební výchova na našich školách fakt není zrovna moc praktická. Nikdy v ruce nebudeš mít nástroj, jen teorii.
WELT.de: Jakou barvu má pilulka, kterou si nejčastěji berete, když se opijete?
Georg: Bílou. Aspirin.
Bill: Neberem si žádný pilulky, moc alkohol nepijeme. Za to jím dost nezdravě: celý den jen burgery a mastný věci.
WELT.de: Co nosíš ve své pánské tašce od Louise Vouittona (moje pozn.: opravdu hodně hodně kvalitní a drahý výrobek!! =D) na procházku?
Bill: Svůj laptop, mobil, sluneční brýle, peníze.
WELT.de: Nejbláznivější příhoda Tokio Hotel na hotelu?
Bill: Sledovali jsme dva lidi při sexu z naší střešní terasy. Přemítal jsem - staříci, nee!
WELT.de: A váš tajný tip na hotel?
Tom: Doma u rodičů…
Bill: …a potom spát. Miluju spaní. Myslím, že kdyby mě nikdo nevzbudil, prospal bych celý svůj život.
zdroj:good-tokio-hotel.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama